Michal Charypar: Prameny Máchova Máje. Fakta a hypotézy by Akropolis

Michal Charypar Ústav pro českou literaturu AV ČR — Akropolis, 2018

Michal Charypar

Prameny Máchova Máje Fakta a hypotézy

KATALOGIZACE V KNIZE — NÁRODNÍ KNIHOVNA ČR Charypar, Michal Prameny Máchova Máje : fakta a hypotézy / Michal Charypar. — Vydání první. — Praha : Ústav pro českou literaturu AV ČR : Akropolis, 2018. — 168 stran Anglické resumé ISBN 978-80-88069-65-2 (Akademie věd České republiky. Ústav pro českou literaturu). — ISBN 978-80-7470-212-9 (Tomáš Filip — Akropolis) 821.162.3-1 * 091 * 002+801.82 * 655.4/.5+070 * 801.73 * (048.8) — Mácha, Karel Hynek, 1810-1836. Máj — česká poezie — 19. století — rukopisy — písemné prameny — vydavatelská činnost — textologie — monografie 821.162.3.09 — Česká literatura (o ní) [11]

Publikace vznikla v rámci grantového projektu GA ČR č. GA16-02328S „Kritická hybridní edice Máchova Máje“ a s podporou na dlouhodobý koncepční rozvoj výzkumné instituce 68378068. Při práci na publikaci byly využity zdroje výzkumné infrastruktury Česká literární bibliografie (http://clb.ucl.cas.cz).

Lektorovali doc. Mgr. Robert Adam, Ph.D., a Prof. Xavier Galmiche © Michal Charypar, 2018 © Graphic & Cover Design Ondřej Fučík, 2018 © Illustration © Zdeněk Sýkora — heir, Lenka Sýkorová 2018 © Ústav pro českou literaturu AV ČR, v. v. i., 2018 © Filip Tomáš — Akropolis, 2018 ISBN 978-80-88069-65-2 (Ústav pro českou literaturu, v. v. i.) ISBN 978-80-88069-66-9 (PDF; Ústav pro českou literaturu, v. v. i.) ISBN 978-80-7470-212-9 (Filip Tomáš — Akropolis) ISBN 978-80-7470-213-6 (PDF; Filip Tomáš — Akropolis)

Na přebalu a frontispisu detail serigrafie Zdeňka Sýkory k bibliofilskému vydání Máje, spolupráce Lenka Sýkorová (Praha: Aulos, 2007).

Úvodem: v silovém poli faktů a hypotéz Během přípravy nového kritického a čtenářského vydání Máchova Máje v Kritické hybridní edici (Mácha 2018) se tým vydavatelů dlouhodobě zamýšlel nad způsobem prezentace poznatků získaných výzkumem. Povaha edičního komentáře umožňuje zpravidla registrovat fakta, neposkytuje však dostatek prostoru kritickému myšlení. Přesněji řečeno, toto myšlení není cílem ediční poznámky jako žánru. Zkoumání textových pramenů Máje však před námi otevřelo spoustu otázek, k jejichž zodpovězení, ač stále provizornímu a přístupnému dalším diskusím, nestačila pouhá fakta. Proto vznikla tato knížka. Její zaměření je v širokém smyslu textologické. Přesahuje však úzký faktografický rámec a otevírá se hypotetickému uvažování o funkci jednotlivých pramenů a někdy vůbec o jejich autentičnosti. Jedná se o uvažování, v němž detaily mají zásadní důležitost. Ve skutečnosti jen velmi málo z toho, co dnes „víme“ o Karlu Hynku Máchovi a jeho nejznámější básni, znamená jisté a nezpochybnitelné poznání. Mnoho si museli badatelé a vydavatelé v minulosti domýšlet, mnoho mohli pouze předpokládat a činili tak někdy způsobem, který není nesporný. Tato hypotetičnost však byla nutná, neboť bez celistvější myšlenkové konstrukce nad rámec toho, co umožňují holá fakta, by editor v daném případě ani nemohl dospět k pragmatickému řešení. Jaký je poměr mezi prvním tištěným vydáním a rukopisem Máje? Který z obou hlavních pramenů má vydavatelskou prioritu? Jaké byly počátky básně, jež si později získala tak zásadní historickou důležitost? Jak probíhala sama formativní práce na tomto literárním díle, o níž nám známé prameny mlčí? Jak vnímat tzv. Výklad Máje, a byl vůbec výkladem? Jak probíhal tiskový proces? Kudy se ubírala a kam směřovala ta ohromná vydavatelská tradice, jejímž vděčným předmětem Máj byl a dosud je? Rádi bychom o tom všem věděli více. Každý detail je proto u Máchy důležitý a bývá také — už bohužel vzácně u ostatních klasiků 19. století — často i předmětem obecnějšího, veřejného zájmu. Je velmi nesnadné zjistit o Máji něco nového. Vše se zdá být mnohokrát probádáno, všechny souvislosti zkonstruovány. V tom se však skrývá úskalí. V trvající přemíře zájmu o Máchu se více než často týž problém vykládá vícekrát a různě, dochází se k protimluvům, tvrzení se někdy pouze podávají a nepodkládají se hodnověrnými argumenty, mezery

se přemosťují oslími můstky. O veřejném vnímání takto generovaného vědeckého poznání nemluvě. V obecně kulturní recepci se vytvořila souvislá masa klišé, jejichž nepřestajné opakování, obyčejně přinášející spíše redukci než zpřesnění původních informací, mívá fakticky charakter mylného a neplodného sebeutvrzování v tom, jak dobře známe Máchu a jak mu rozumíme. Opravdově míněná snaha o rozklíčování zásadních otázek okolo Máchova Máje tak není jen úsilím nalézt a probádat dosud neznámé, ale spíše ještě více zápasem s nánosy kulturní paměti. Leckdy historický artefakt ztratil pod vrstvami těchto nánosů svůj původní tvar a některé možná ani žádný autentický předmět nezakrývají. Neobejdeme se proto bez detailní kritické analýzy ani rozsáhlé heuristiky, chceme-li dospět k syntetickému výkladu. Není však naším úmyslem podat novou interpretaci Máje. Tuto potřebu, jak soudíme, uspokojuje v míře více než dostatečné stávající odborná literatura, v níž byl Máj nazřen ze všech úhlů a Mácha sám v průběhu času postupně představen jako romantik, symbolista, vlastenec a sentimentalista, buřič a revolucionář, existencialista a nedávno též zkusmo jako postmodernista (Hauser 2016; Pokorný 2016 aj.). Přetlak kulturněpaměťových konstrukcí shromážděných okolo Máchy a jeho Máje nás vedl k odklonu od této velké vykladačské tradice směrem k mnohem užšímu okruhu autorských pramenů. Cílem této knížky je tak pouhé zachycení materiálového předpolí pro budoucí interpretace, shrnutí textologických faktů a hypotéz. Věříme přitom, že se díky tomuto zúžení pohledu koncentrujeme na samé jádro problému, a hodláme takto přispět k větší fundovanosti dalšího máchovského bádání, o jehož budoucnosti dnes nepochybujeme. Praha 27. října 2016 — 27. března 2018

Úvodem: v silovém poli faktů a hypotéz

1. Přehled a popis tištěných pramenů Prvotním krokem našich úvah musí nutně být představení jednotlivých pramenů. Jejich souhrn tvoří neúplný a spíše nesourodý konglomerát textů různého rozsahu a rozličných funkcí, z nichž každý generuje specifické otázky. Tyto otázky se týkají zejména rukopisných pramenů, méně ale i těch tištěných, u nichž se zastavíme nejdříve. Hlavním tištěným pramenem Máchova Máje je bezesporu jeho první vydání z roku 1836. O Máchově autorizaci lze však potenciálně, byť s malou měrou pravděpodobnosti, uvažovat také u dvou novějších přetisků částí Máje, pocházejících z téhož roku. Jsou jimi otisk dedikační básně k Máji pod názvem Píseň ve Věnci ze zpěvů vlastenských Josefa Krasoslava Chmelenského a německý překlad Intermezza I v rámci anonymního recenzního bloku v lipském časopisu Unser Planet. 1.1 První tištěné vydání Máje (T1) Jediné tištěné vydání Máje za Máchova života vyšlo, jak víme z jeho korespondence, 23. dubna 1836 a v následujících dnech pod názvem Máj. Báseň od Karla Hynka Máchy. Bylo pořízeno básníkovým nákladem a zřejmě za jeho činné asistence. Vytištěno bylo v tiskárně Jana Spurného v Praze v rozsahu 72 stran (poslední dvě strany jsou bez textu). Na úvodním titulním listě je báseň prezentována jako první díl prvního svazku Spisů Karla Hynka Máchy, uvedených mottem „Dalekáť cesta má! / Marné volání!!“. Žádná další část těchto spisů však za básníkova života ani později už nevznikla. Jak udává Mácha v dopisu příteli Eduardu Hindlovi z 30. března 1836, tiskař Spurný si za sazbu jednoho archu šestnácterky (32 stran) nově ulitou a dosud nepoužitou sadou písma a s příslibem nejvyšší péče o správnost účtoval poměrně vysokou částku 9 zlatých stříbra (Mácha 1972: 317—318). Sazba zabrala nakonec něco přes dva archy — začátek třetího archu je značen na straně 65, s nepotištěným posledním listem obsahuje výtisk přesně dva a čtvrt archu papíru — a účet za ni tedy zřejmě činil přibližně 20 zlatých. K tomu je nutno připočíst blíže neznámou částku za papír, jež se odvíjela od výše nákladu a kvality použitého materiá lu. S ohledem na chudé poměry dotud studujícího Máchy tak vyvstává otázka po zdrojích financování vydání Máje. V citovaném dopisu Hindlovi kalkuluje Mácha pro vydání celkově s částkou 44 zlatých stříbra. Z toho měl k dispozici po půjčce od Hindla 24 zlatých a zbývajících 20 zlatých si

1. Titulní strana (s. 3) prvního tištěného vydání Máchova Máje z roku 1836 v laciné verzi za 14 kr. s lišícími se rozměry listů. Zdroj: Národní knihovna Praha, foto autor.

zamýšlel vypůjčit v Praze a znovu od Hindla (ibid.: 318). Nutností opatřit si finanční prostředky od známých lze patrně vysvětlit i jistou prodlevu mezi sazbou Máje (započatou 30. března) a vytištěním první části nákladu (23. dubna). Dluh Hindlovi pak splácel Mácha v průběhu jara a léta 1836, mimo jiné také prodejem a několika zaslanými výtisky Máje.1 Nejmenovaným pražským půjčovatelem snad mohl být známý rodiny Máchových Hynek Komm (též bývá psán jako Khom; o něm Krejčí 1971: 276—282), jemuž je báseň dedikována. Pro hypotézu o Kommově příspěvku na vydání však neexistuje žádný přesvědčivější doklad (naposledy Přibil 2009: 77; Krčma 1936/1937: 41; k financování vydání T1 mj. Fiala 1994). Tisk proběhl nejméně ve dvou fázích. Nejprve mělo podle Máchova údaje vzniknout „asi sto exemplářů“ tištěných na „velmi skvostném papíru“ (Mácha 1972: 321), o nichž už dva dny po vydání, 25. dubna 1836, píše básník Eduardu Hindlovi, že jsou všechny rozprodány (ibid.: 322). Další fází bylo dotištění zbytku nákladu, k němuž došlo nejspíše v nejbližších dnech poté. Máj byl k dostání ve třech různých tiskových verzích za 30, 22 a 14 krejcarů stříbra. Pravděpodobně v květnu píše Mácha svému 1

Podle finančního kalkulu v dopisu z 8. června 1836 si Mácha za tři výtisky Máje odečítá z dluhu částku 1 zl. 6 kr., odeslal tedy Hindlovi exempláře po 22 kr. (Mácha 1972: 326). K cenám různých typů vydání viz dále.

1. Přehled a popis tištěných pramenů

jmenovci, studentu teologie v Českých Budějovicích Janu Máchovi, že dal celkově vytisknout šest set exemplářů (ibid.: 323). Dobové výroky o tiskaři Janu Spurném hovoří nicméně o případech, kdy prý na vlastní vrub vydal větší počet výtisků, než bylo domluveno s autorem, a sám je rozprodával.2 Nemůžeme tedy zcela vyloučit, že také v případě Máje mohlo být podobným způsobem vytištěno celkově o něco více než Máchou uvedených šest set výtisků. Podle Máchova dopisu Hindlovi však prý Spurný výslovně básníkovi přislíbil, že „nepřetiskne […] žádného exempláře více“ (ibid.: 317—318). Pokládáme proto za pravděpodobné, že dohodnutý počet vytištěných exemplářů nebyl u Máje překročen, ač je současně z citované formulace i z uvedených dokladů patrné, že takový postup nebyl u Spurného výjimečný. Jednotlivé výtisky rozprodával básník sám bez účasti knihkupců. Ve zmíněném dopisu Janu Máchovi asi z května 1836 uvádí, že mu jich zbývá přibližně ještě dvě stě padesát. Nabízí nyní k prodeji už pouze nejlacinější tiskovou verzi v ceně 14 krejcarů stříbra. Osmého června píše Mácha Hindlovi o exemplářích Máje, že „[prodaný]ch jest jich něco přes 400“ (ibid.: 326; místo je porušeno). Část z nich přitom asi kupcům přenechal výměnou za jiné knihy. Údaje o prodejnosti zbytku vydaného nákladu od června 1836 nemáme k dispozici. Snad v souvislosti s Máchovým odjezdem do Litoměřic v září téhož roku, ne-li až po Máchově smrti dostal patrně Máj do komise pražský knihkupec Martin Neureutter, a stal se tak jeho distributorem. Uvádí to alespoň Josef Václav Justin Michl ve svém Ouplném literaturním létopisu (Michl 1837—1839: 103). Podobnou informaci ostatně nalézáme také roku 1840 v záznamu o Máchově Máji uvedeném v katalogu českých knih Antonína Hansgirga: „Dle rozličnosti papíru a vazby za 14, 22 a 30 kr. (Výtečný to plod jarobujného básníka.) U M. Neureutra“ (Hansgirg 1840: 44). Údaj o dostupnosti tří cenově odlišných variant je nicméně v této době podle všeho fiktivní, neboť už od května 1836 nebyla zřejmě k dostání jiná tisková verze než nejlacinější. V souvislosti s pracemi na kritickém a čtenářském vydání Máje v KHE jsme porovnali celkem 21 dostupných exemplářů T1, zčásti v novějších převazbách, předpokládáme však uložení některých dalších v soukromých sbírkách, v muzeích a knihovnách či v zahraničí. Nebylo přitom nikterak snadné odlišit od sebe jednotlivé tiskové verze básně. Podle uvedeného Máchova dopisu Hindlovi z 25. dubna 1836 měly být obě dražší verze vydány na skvostném papíře. Podobný údaj uvádí k Máchovu Máji v přehledu knižních novinek za první polovinu roku také Časopis 2

O tiskaři Spurném se velmi negativně vyslovuje Pavel Josef Šafařík, který se jím cítil být ošizen při vydání svých Slovanských starožitností roku 1837, neboť prý Spurný „bezpochyby pár set exemplářův více vytiskl a sám pod rukou prodával“ (Zíbrt 1909: 280). V dopisu Františku Ladislavu Čelakovskému z 1. ledna 1843 soudí Šafařík v jiné souvislosti, že Spurný je „spekulant“ (Čelakovský 1915: 71).

Českého museum: „za 14 kr., na velínu po 22 a 30 kr.“ (An 1836: 224). Tento údaj však je na základě prozkoumání dostupných výtisků třeba opravit v tom smyslu, že na velínu byla tištěna zřejmě pouze nejdražší tisková verze. Tím se zároveň rozmlžují informace o tom, kolik z celkového nákladu šesti set exemplářů na jednotlivé verze připadá. Máchův údaj „asi sto exemplářů […] na velmi skvostném papíru“ (Mácha 1972: 321), početně navíc verbis expressis nepřesný, se totiž může vztahovat jak pouze k verzi na velínu za 30 kr., tak k oběma dražším verzím dohromady. Tato druhá možnost je pravděpodobnější, jak se alespoň zdá z jiné Máchovy formulace, že v sobotu 23. dubna obdržel „všecky exempláře na pěkném papíru, a sice exempláře po 30 kr. v stříbře a po 22 kr. v stříbře“ (ibid.: 322). Přesto nelze vyloučit, že obou dražších verzí bylo vydáno v součtu více než sto výtisků. Následně nemůžeme zcela jistě určit ani počet výtisků verze za 14 kr.; víme jen, že jich mohlo být nanejvýše pět set. O jednotlivých tiskových verzích T1 lze uvést následující:3 (1) Nejčastěji dochovanou verzi označujeme jako základní. Tištěna je na běžném typu strojního (tj. nikoli ručního) tiskového papíru, který mohl pocházet například z císařského mlýna v Bubenči (dnešní součásti Prahy), první české papírny na strojní papír působící od počátku třicátých let 19. století. Slepá modrá obálka bez potisku je z měkkého balicího (tj. nikoli tiskového) papíru. V obou případech se jedná o papír velmi nízké kvality. Tiskový papír může být v jednotlivých výtiscích silně zahnědlý, snad kvůli přítomnosti síranů (používaných při výrobě jako bělicí prostředek, avšak časem žloutnoucích), zahnědnutí v místech tisku může pak být způsobeno i propitím olejů z tiskové barvy. Patrné je tzv. mráčkování v důsledku nedostatečně rozemleté papíroviny. Zvláště ve spodních partiích listů se objevují stopy horizontálního pomačkání papíru při výrobě, okraj papíru bývá roztřepený, někdy i křivý. Jednotlivé archy jsou uprostřed sešité nití (za s. 16 a 48, poslední čtvrtarcdetailu h za s. 68). Tuto verzi ztotožňujeme s verzí prodávanou za 14 kr. Nápadným rysem je nejednotný rozměr stran, jenž u všech výtisků kolísá pravidelně v návaznosti na způsob řezu papíru z původních archů. Strany s kratší délkou se objevují v rámci každého archu u druhého, třetího, pátého a osmého dvojlistu, u neúplného třetího archu jde pouze o druhý dvojlist. Podle paginace následně mají kratší délku tyto strany: 3/4, 5/6, 9/10, 15/16, 17/18, 23/24, 27/28, 29/30, 35/36, 37/38, 41/42, 47/48, 49/50, 55/56, 59/60, 61/62, 67/68, 69/70. Známé výtisky se zřetelně člení do dvou skupin podle toho, zda se dochovaly v původní podobě, nebo zda byly později převázány a oříznuty. Obě skupiny se tak od sebe výrazně liší velikostí nepotištěných okrajů. 3

Za cennou konzultaci k papíru jednotlivých verzí T1 děkujeme Miloši Lešikarovi.

1. Přehled a popis tištěných pramenů

U výtisků vzácně dochovaných v autentické podobě vytváří odlišná délka i šířka listů v rámci každého výtisku kolísání přibližně o 15 až 20 mm. Délka kolísá u spodní hrany, jejíž kratší rozměr činí 129 až 134 mm (výjimečně též 126 mm), delší pak 142 až 146 mm, a podobně též u vnější hrany, kde šířka listu činí buď pravidelně 105 mm u menších listů, nebo 117 až 124 mm u větších. Nejširší listy mohou vyčnívat z obálky. Výtisky: Literární archiv PNP v Praze, fond K. H. Mácha (původně z majetku Karla Janského); Národní knihovna Praha, sig. 54 K 022999; Městská knihovna Praha, sig. H 248[b]; soukromá sbírka — Praha 5 (bez obálky). Větší část exemplářů však byla převázána, mj. kvůli nekvalitní původní obálce, jež zřejmě nestačila plnit funkci ochranného přebalu, a kolísající rozměry stran byly v různé míře vyrovnány ořezem. Sem patří tyto výtisky: soukromá sbírka — Mladá Boleslav (převazba podle později vepsané datace úmrtí původního majitele provedena nejpozději už roku 1840); Národní muzeum Praha, sig. 9 C 109; Literární archiv PNP v Praze, fond K. H. Mácha (původně fond Lešehradeum); Regionální muzeum Chrudim, sig. AR A 47 (vlepeno do výtisku vydání z roku 1845); Oblastní muzeum v Litoměřicích — máchovská sbírka v pozůstalostním fondu Václava Šmejkala; Ústredná knižnica Slovenskej akadémie vied Bratislava, sig. savukM 2859; Národní knihovna Praha, sig. 54 K 1746 (poškozený výtisk — necitlivě provedený ořez při převazbě zasahuje do tisku některých stran). (1b) Mezi převázanými výtisky můžeme nicméně vyčlenit skupinu vykazující zvláštní společné rysy. Převazba zde zcela neodstranila kolísání v délce listů, jež po ořezu stále činí 2 až 4 mm (při délce strany 126 až 129 mm) v rámci každého jednotlivého výtisku. Naproti tomu šířka listů je vždy pravidelná a v rámci žádného výtisku nekolísá. Činí zpravidla 102 až 105 mm podle míry ořezu (výjimečně též 100 mm). Tato relativní pravidelnost si vynucuje otázku, zda u dané skupiny výtisků nebyl proveden ořez stran hromadně už při výrobě v tiskárně Jana Spurného, a zda se tedy nejedná o samostatnou tiskovou verzi T1 (celkově by tak existovaly čtyři verze). Uvedenou hypotézu je nicméně nutné vnímat jako nejistou, neboť žádný z příslušných exemplářů se nedochoval v původní obálce. Výtisky: Národní muzeum Praha, sig. 6 D 59[a], 6 D 59[b]; Městská knihovna Praha, sig. H 248[a]; Jihočeská vědecká knihovna České Budějovice, sig. KC 2.134; Moravská zemská knihovna Brno, sig. Bf1-838.936. (2) Vzácně jsou dochovány exempláře druhé tiskové verze T1. Strojní tiskový papír má podobné parametry jako u předchozí verze, je však hladší (asi díky poklihování) a zřetelně silnější a pevnější. Může pocházet od téhož výrobce. Zahnědnutí je v dochovaných výtiscích velmi výrazné. Rozměr listu je přibližně 126 až 129 × 103 až 105 mm (délka strany

lehce kolísá u spodního ořezu). Oba nám známé výtisky jsou opatřeny pevným kartonovým přebalem buď tmavomodré, nebo zelené barvy. Svázaný tiskový blok je vlepen mezi dva samostatné listy tvořící přední a zadní předsádku. Na rubu přední předsádky je v obou případech obtištěn text titulního listu Spisů (a podobně na dalších rubových stranách jsou obtisky výraznějších partií textu z navazujících lichých stran). Jde proto zřejmě o původní vazbu, neboť kniha musela být takto svázána bezprostředně po vytištění (olejnatá tisková barva obvykle zasychá dva až tři dny, při pozdějším svázání by se text neobtiskl). Na vnitřní straně zadního přídeští jednoho z dochovaných výtisků je v pravém dolním rohu umístěna podpisová šifra „Mácha“ o velikosti asi 7 × 1,5 mm, druhý výtisk je bez této šifry. Jedná se podle našeho předpokladu o verzi prodávanou za 22 kr. Výtisky: Literární archiv PNP v Praze, fond K. H. Mácha (původně z majetku Vincence Jana Matiny); soukromá sbírka — Jičín. (3) Třetí tisková verze T1 je jako jediná tištěna na velínu, výrazně bělejším, silnějším a tužším než u předchozích dvou verzí. Znatelně vyšší kvalita a jemná pravidelná struktura papíru ukazují na odlišného výrobce (nelze vyloučit import ze zahraničí). Obálku tvoří tuhé kartonové desky potažené zeleným papírem s pseudofolklorním motivem větvičky s lístky. Do této obálky je blok potištěného papíru vlepen podobně jako u výtisků z verze (2). Ořízka je pozlacená, rozměr listů činí zcela pravidelně 126 × 105 mm. Obtisk textu titulního listu Spisů na přední předsádce opět svědčí o původnosti obálky a vazby. U spodní hrany na vnitřní straně zadního přídeští, polepeného lesklým narůžovělým papírem, je ve dvou dochovaných exemplářích znovu jako u verze (2) umístěna podpisová šifra „Mácha“. Jedná se s největší pravděpodobností o tzv. luxusní verzi prodávanou za 30 kr. Výtisky: Národní muzeum Praha, sig. 9 C 107; Jihočeská vědecká knihovna České Budějovice, sig. KC 2.134v1; patrně též Univerzitná knižnica Bratislava, sig. 588.III.E.00086 (nepůvodní přebal). Jako první v pořadí byla podle uvedeného Máchova údaje vytištěna luxusní verze (3), po ní pak podle logiky následovala pravděpodobně verze (2), u níž byl rovněž proveden ořez listů a kartonáž, a nakonec verze (1) na nejhorším papíře a s největším počtem výtisků (a možností, že i zde byla část nákladu oříznuta). Otázku možných čtyř tiskových verzí T1, již jsme naznačili vzhledem k potenciálním dvěma typům verze (1), není na základě dostupných výtisků možné jasně zodpovědět. I tak ale můžeme jednoznačně odmítnout hypotézu známého antikváře a pořadatele máchovských aukcí Karla Zinka, že existovala pouze dvojí tisková podoba Máje — luxusní vázané vydání na velínu a vydání normální, u něhož byla část výtisků pouze brožovaná a část vázaná; cena za svázání měla přitom

1. Přehled a popis tištěných pramenů

podle Zinka odpovídat rozdílu osmi krejcarů (Zink 1960: 3—4). Nemůžeme dále potvrdit ani údaj, že vedle zelených a tmavomodrých kartonových desek existovala také kartonáž v růžové barvě (Stejskal 1990: [1]). Sazba všech tiskových verzí T1 je totožná. Pouze výjimečně nacházíme u jednotlivých výtisků detailní odlišnosti, 4 jež zpravidla nemají ediční důsledky. Do znění textu zasahuje jediná z nich. Ve výtiscích luxusní verze (3) a v jednom z obou známých výtisků verze (2) schází na straně 58 na konci verše 696 „Hasnul požár — bledšj — bledšj,“ čárka před navazující podřadicí spojkou „až“; v druhém exempláři verze (2) stejně jako ve všech nám známých výtiscích laciné verze (1) čárka je (podobně i v rukopisu Máje). V exemplářích bez čárky lze zároveň pozorovat nadstandardní rozteč mezi některými písmeny v předcházejícím slově „bledšj“. Můžeme to vysvětlit tím, že v sazbě, hotové několik týdnů před započetím tisku, vypadla v příslušném řádku závěrečná čárka, čímž došlo k rozvolnění posledních znaků před zarážkou. Chyba sazby pak byla odstraněna teprve v průběhu tisku verze (2); tím by se zároveň potvrzoval i výše uvedený předpoklad, že tato verze byla tištěna jako druhá v pořadí po luxusní verzi (3). Četnější jsou dále drobné odlišnosti v kvalitě obtištění některých znaků, jež vznikly patrně v důsledku rozdílného tlaku tiskařského lisu daného různou tloušťkou jednotlivých použitých typů papíru, respektive kolísající tloušťkou podřadného strojního papíru u laciné verze (1). Několik dalších drobných rozdílů v kvalitě obtištění jednotlivých znaků nebo jejich částí u konkrétních výtisků lze vysvětlit vadou papíru. Do výsledné podoby textu Máje zasáhla cenzura. Podle nedávného zjištění Petra Píši je v seznamu povolených knih, vydávaném periodicky knižním revizním úřadem ve Vídni, v únoru 1836 uveden záznam týkající se prvního svazku Máchových Spisů s cenzurním verdiktem „mut[atis] mut[andis] admittitur“. Tato cenzurní formule vyznačuje povolení k tisku s nařízenými změnami (Píša 2018: 48—49). Konkrétní podobu cenzorských zásahů do textu básně bohužel neznáme. Podrobněji o této skutečnosti pojednáváme níže v kapitole věnované chronologii vzniku jednotlivých pramenů Máje (viz zde na s. 92n). 1.2 Další potenciální tištěné prameny z roku 1836 V průběhu roku 1836 se objevují hned dva otisky z Máchova Máje. Prvním z nich je přetisk dedikační básně k Máji Čechové jsou národ dobrý!, jejž pod názvem Píseň uveřejnil Josef Krasoslav Chmelenský v druhém ročníku Věnce ze zpěvů vlastenských uvitého a obětovaného dívkám vlastenským (Mácha 1836). Text Písně je v tomto zpěvníku standardním způsobem přisazen k notovému partu, jejž složil Heřman Skřivan. Příslušný list, 4

Za zjištění těchto skutečností děkujeme Marku Přibilovi.

2. Přetisk dedikační básně k Máji v Chmelenského Věnci ze zpěvů vlastenských (s. 49). Zdroj: Národní knihovna Praha.

na němž je píseň otištěna (s. 49—50), nese v zápatí první strany označení s časovým určením „Wěnce II. Čerwenec a.“ Spis byl po částech předkládán k cenzuře. Konvolut textů za červenec a srpen, v jehož rámci se v cenzurním seznamu povolených tisků výslovně uvádí také „Písěn, od B. Máschy.“ (Verzeichniβ 1836—1837: 24), propustila cenzura bez námitek v průběhu října.5 Sešit s Máchovou písní byl tedy vytištěn ještě za básníkova života, nemůžeme však také vyloučit, že k jeho distribuci došlo až v rámci kompletně vydaného svazku. Závěrečné Návěští o redakční uzávěrce daného ročníku Věnce je přitom datováno 5. prosince 1836, tedy zhruba měsíc po Máchově smrti. Ostatně už ve známé negativní recenzi Máje, publikované v listopadu, Chmelenský v poznámce pod čarou želí předčasného skonu „tak nadějného spisovatele českého“ (Chmelenský 1836: 382). Možnost, že by se Mácha podílel na redakci tohoto přetisku své dedikační básně nebo že by dokonce Chmelenskému schvaloval jeho výslednou podobu k publikaci, je vysoce nepravděpodobná hlavně z důvodů věcných. Příprava textů zpěvníku byla v dané době úkolem redaktora Chmelenského a navíc je, najmě v případě Máchovy písně, znešvařena četnými nedůslednostmi v interpunkci. Slovním zněním — mimo rozdílné formální opakování textu — se Chmelenského otisk liší 5

Za tyto poznatky děkujeme Petru Píšovi.

1. Přehled a popis tištěných pramenů

3. Úvodní strana č. 174 časopisu Unser Planet z 21. 7. 1836 se začátkem překladu Intermezza I. Zdroj: Lippische Landesbibliothek, Detmold.

od Máchova originálu několika lexikálními úpravami (D26 ge → gest;6 D28 Ty syn → Tys syn). Nejvýznamnější odlišnost se nachází v zakončení, kde zpěvník odstraňuje poslední, lichý verš D41 a takto z formálních důvodů mění závěr textu: Wěrný Čech gsi — wlastenec, Protož wděčný u wěnec Kwět Ti wige Čecha mág! (T1: 10, v. D39—D41)

Wěrný Čech gsi, wlastenec, Tobě kwjtj na wěnec. (Mácha 1836: 50)

Zde Chmelenského přetisk dedikační básně nepokládáme za Máchou autorizované znění, a v dalším výkladu k němu proto nepřihlížíme jako k možnému autorskému prameni. Podobně traktujeme i německý překlad Intermezza I, jenž byl otištěn v anonymním bloku recenzí Uebersicht der neuesten böhmischen belletristischen Literatur v čísle 174 lipského časopisu Unser Planet z 21. července 6

Verše dedikační básně k Máji číslujeme ve shodě s edicí v KHE zvlášť jako D1 až D41. Prameny citujeme diplomaticky všude tam, kde původní grafický úzus může mít distinktivní platnost. V případě Máchových textů zde využíváme přepisů pořízených pro KHE.

1836 (Uebersicht 1836: 693—694). Autor pocházel s velkou pravděpodobností z Prahy, jak lze usuzovat z toho, že v celém recenzním bloku (č. 172—174) píše velmi obeznale převážně o mladých pražských básnících a dokonce tvrdí, že v rukopisu četl část básní Karla Sabiny připravených už pro tisk (ibid.: 686), ač jejich knižní výbor nakonec vyšel teprve roku 1841. Pavel Vašák recenzenta s otazníkem ztotožnil s pražským německým publicistou Ferdinandem Leopoldem Schirndingerem von Schirnding, narozeným roku 1808 (Uebersicht 2006: 90; odtud i Přibil 2010: 128), neuvedl však pro na podporu svého úsudku ani jediný argument. V úvahu tak spíše připadá redaktor Unser Planet Isaak Jeitteles, narozený roku 1814 rovněž v Praze a píšící pod pseudonymem Julius Seidlitz, také pro jeho autorství ale nenalézáme konkrétní důkaz. Z okruhu možných autorů recenzního bloku nelze konečně zcela vyloučit ani Karla Hynka Máchu, a to tím spíše, že podle dosud nedoloženého Sabinova údaje do Jeittelesova časopisu „psal též K. H. Mácha o české poesii“ (Sabina 1868: 78). To se však už s přihlédnutím ke stylizaci celého textu v Unser Planet jeví jako značně nepravděpodobné. Známky, jež by mohly Máchovu autorství potenciálně nasvědčovat, se v textu objevují velmi vzácně a rozhodně je nelze pokládat za průkazné: (1) Hned na první straně recenzního bloku nacházíme citát z cestopisu slezského německého básníka a publicisty Wolfganga Menzela Reise nach Oesterreich im Sommer 1831, který se ve stejném znění objevuje také na straně 2 Máchova Zápisníku:7 „Der Böhme erscheint durchgängig gedrückt, grollend, und wo ich irgend ein recht unzufriedenes Gesicht in der lustigsten Stadt der Welt sah, war es ein böhmisches“ (Uebersicht 1836: 685; Menzel 1832: 127; srov. Mácha 1972: 34).8 Z pouhé shody v citaci z dobově běžně dostupného textu ovšem není možné vyvozovat cokoli konkrétnějšího o autorství recenze v Unser Planet. (2) Důvodem pro přisouzení recenze Máchovi není ani zřejmá textová filiace s jeho tzv. Výkladem Máje. Tato filiace však patrně dokládá, že Mácha byl s kritikem v Unser Planet ve styku a že mu snad svůj výklad básně sám poskytl, jak o tom hovoříme níže (srov. naši argumentaci na s. 62n). Sám překlad Intermezza I vystihuje poměrně zdařile poetiku originálu, po formální stránce se však od něho mnohde odchyluje. Jako zvláště patrná se v něm jeví tendence k prodlužování veršů a také k úpravám v rozložení rýmů. Obtíže jak s rýmem, tak se zachováním sémantiky originálu vedly překladatele i ke vkládání nových slovních jednotek, jež v originálu nenalézáme. Ve výsledku je proto překlad o čtyři verše delší a obsahuje 68 veršů v porovnání se 64 verši v T1. Například první promluva Jednoho 7 Za dané zjištění děkujeme Marku Přibilovi. 8 Český překlad: „Čech vypadá neustále stísněně, pohněvaně, a pokud jsem viděl skutečně nespokojenou tvář v tom jinak nejveselejším městě světa, byla česká.“

1. Přehled a popis tištěných pramenů

hlasu (v. 442—444) je překladem prodloužena o dva verše na celkových pět; tučným písmem zde vyznačujeme nově přidané slovní jednotky, jež originál neobsahuje: „Teď prawý čas! — připrawte stán — „Neb zjtra strašný lesů pán „Mezi nás bude uweden.“ (T1: 40, v. 442—444) ´S ist Mitternacht! — Nun ist es Zeit, Auf, auf! — Auf, auf! und rasch euch rührt, Der Pfahl sey rein, das Rad bereit, Denn schon am frühen Morgen wird Der Wälder Herr hier eingeführt. (Uebersicht 1836: 693) Za veršem 480 (promluva Času) dokonce v překladu přibývá zcela nová jednoveršová replika Hvězd („Die Sterne.“): „Gruftlampen gibt dann unser Strahl;“ (ibid.: 694). Důvodem této změny byla snad snaha překladatele zachovat zvolené rýmové schéma. Další, drobnější odchylky zde neregistrujeme. Nelze nijak doložit, že by německý překlad prvního intermezza Máje v Unser Planet (stejně jako celý recenzní blok) byl dílem samého básníka; uvedené textové úpravy se dokonce zdají svědčit o opaku. Nepovažujeme proto tento překlad za Máchův. Podobně, jak řečeno výše, nepředpokládáme ani Máchovu intervenci u zmíněného Chmelenského přetisku dedikační básně. Jak vydání v KHE, tak ani náš další komentář proto nepracují s uvedenými dvěma tištěnými texty z roku 1836 jako s relevantními, Máchou autorizovanými prameny Máje.

Summary The monograph Prameny Máchova Máje. Fakta a hypotézy (Sources of Mácha‘s Máj: Facts and hypotheses) is being brought out as an accompanying publication to the new scholarly and reader‘s edition of Karel Hynek Mácha‘s seminal poem Máj (1836) as part of the Critical Hybrid Series (KHE). Its aim is primarily to summarize the research performed within this publication project and to present hypotheses that could not be given in the publication‘s commentary. The publication also attempts to eliminate various unsubstantiated hypotheses and rumours that have accumulated over the years around Mácha‘s Máj as a seminal work of Czech literature, by returning to the original text sources and examining them critically. The book is divided into five chapters in an attempt to present the textological issues surrounding the poem in their entirety. The first chapter presents all the text impressions made during Mácha‘s lifetime. These include not just the only printed edition of Máj prepared by the poet himself, but also hypothetical sources in which an authorial or editorial contribution by Mácha may sometimes be considered, particularly a reprint of the dedication poem in Máj: Čechové jsou národ dobrý! (The Czechs are a Kind People!) in the second annual edition of the songbook Věnec ze zpěvů vlastenských (Bouquet of Patriotic Songs), edited by Josef Krasoslav Chmelenský, and the German translation of the first Máj intermezzo in an anonymous review in the journal Unser Planet, published in Leipzig. The most extensive part of the book is the second chapter, which details the issues surrounding all the manuscript sources. This chapter individually focuses on formulations and detailed verse passages in Mácha’s notebook and diary, which were later used in Máj, as well as what is known as the draft Máj, the basic source from the initial stage of the poem’s creation, and what is known as the Máj exposition, the creation of which is here newly placed in the context of the above review in Unser Planet, from the period after the publication of Mácha’s poem. However, by far the greatest attention is focused on the Máj manuscript, which is the most complete, but also in many respects a rather ques tionable manuscript source. On the basis of a text-critical, graphological and chemical analysis, the attribution of this manuscript to K. H. Mácha is confirmed, refuting the older hypothesis that the manuscript was intended for censorship assessment, and its history is reconstructed within the bounds of possibility. The associated third chapter provides a detailed comparison of two main sources of Máj, i.e. the printed version and the manuscript,

Summary

attempting to deal with the textological position of the Máj manuscript, which involves questions of its origins and its relations to the printed version. A comparative analysis results in the discovery of prominent graphic correspondences, including inter alia the identical lay-out of the text on individual pages, the very similar graphics of the title pages and the dedication, and the information on the printer, which is presented in an identical manner both in the manuscript and the printed version. Likewise the great majority of the language corrections made in the manuscript are identical to those in the printed version. Hence the most likely option is that the manuscript was drawn up by the poet himself after the publication of Máj, either for his own requirements, or as a gift for a patron supporting the publication of his writings. The fourth chapter reconstructs the timeframe for the creation and the development of the Máj text in the greatest possible detail and on the basis of all available sources, analysing the formulations in older Mácha poems and prose works, which are identical or similar to the reading of Máj, as well as the sources for some themes, individual stages of work on the poem itself, circumstances surrounding the censorship and printing process and examples of the early reception of Máj up to the poet’s death in November 1836, thus rounding off the problem areas in the text of Mácha’s seminal poem. The fifth and final chapter attempts to map out the extraordinarily complex and until recently practically unexplored history of the publication of the Máj text in the period from Mácha’s death to the present, which is an essential complement to text-critical analysis. It defines three stages in the text history of Máj: up until the discovery of the manuscript in 1916; then until the final critical publication of Mácha’s poetry in 1959 and then until the present. From the textological standpoint the key period proves to be primarily the second, which sees not only the first printed version, but also the establishment of the position of the Máj manuscript and the formulation of the principles for the modern publication of literary texts, while publishers in the third period most frequently based themselves on older critical editions and only adapted the extent of orthographic alterations to the text, which they then commented upon from a literary studies or historical position, but rarely from the text-critical standpoint. A new stage in the publication of Mácha’s Máj will supposedly result from the publication in the Critical Hybrid Series. The book comes together with a name index, a technical index, a detailed listing of sources and a bibliography. Translated by Melvyn Clarke

158

159

Jmenný rejstřík A Arbes, Jakub 23, 87

Ettel, Alois 52 Ettel, Gabriel 52

B Bačkovský, František 103, 109—111 Barák, Josef 94 Baťha, František 44 Bělič, Jaromír 74 Beneš Buchlovan, Bedřich 46, 112, 114, 115 Berger, Tilman 74 Bielowski, August 63 Biener, Wilhelm 83, 89 Bower, Peter 52 Braille, Louis 104 Brantl, Carl 88, 89

F Fiala, Jiří 10 Filípek, Václav 108 Flaišman, Jiří 46, 110—112, 114, 116 Flajšhans, Václav 34—38, 42, 47—49, 74, 102, 110—112 Forst, Vladimír 118 Frič, Josef Václav 41, 108

C Cuřín, František 74 Č Čelakovský, František Ladislav 11, 23, 88, 94, 105, 139 Černobila, Milan 43, 44 Černý, František 106 Červenka, Miroslav 47, 61, 91, 119 D Deml, Jakub 80 Dobrovský, Josef 74 Dvořáček, Petr 119 Dvořák, Karel 21, 23—25, 28, 29, 32, 59, 87, 89, 90, 92, 117, 118 E Eineder, Georg 52 Enders, Carl Wilhelm 88

160

161

G Goethe, Johann Wolfgang 105 Göschel, Carl Friedrich 23 Goszczyńsky, Seweryn 21 Grebeníčková, Růžena 82, 83, 89, 90, 105, 118 H Habránek, Jan 57, 140 Hálek, Vítězslav 36 Hampe, Pavel 87 Hanka, Václav 74 Hansgirg, Antonín 11, 93 Hanuš, Josef 39 Hattala, Martin 75 Hauser, Michael 8 Havel, Rudolf 47, 61—63, 119, 120 Havránek, Bohuslav 74 Hevera, Čeněk 139 Hindl, Eduard 9—11, 20, 23, 63, 64, 80, 92—95, 98, 101, 139, 140 Hindlová, Božena 20, 23, 32 Holan, Vladimír 80

CH Charypar, Michal 42, 83, 91, 94, 106, 108, 125 Chmelenský, Josef Krasoslav 9, 15—17, 19, 63, 97 Chocholoušek, Prokop 38, 39 I Ibrahim (Kolár), Robert 78 Ivanov, Miroslav 41, 44, 45 J Jähnichen, Manfred 119 Jakobson, Roman 105, 106 Jakubec, Jan 114 Janáček, Pavel 104, 115 Janský, Karel 13, 20, 23—25, 28—30, 32, 33, 41—43, 47, 48, 59, 61, 84, 87—92, 94, 104—106, 108, 112, 114—122, 134, 136 Jedlička, Alois 74 Jedlička, Benjamin 108 Jeitteles, Isaak 18 Jeřábková, Kateřina 108 Jílek (Oberpfalcer), František 116 K Kábová, Hana 39 Kalista, Zdeněk 83 Kamarýt, Josef Vlastimil 62 Kammel, Josef 88 Kamper, Jaroslav 61 Kapper, Siegfried 108 Karásek ze Lvovic, Jiří 112, 115 Kasalická, Luisa 115 Kazimour, Josef 35, 38 Khel, Richard 47 Klácel, František Matouš 62 Klar, Paul Alois 108 Kneidl, Pravoslav 44 Kober, Ignác Leopold 40, 42, 103, 108, 109

Jmenný rejstřík

Kodym, Filip Stanislav 139 Koloc, Miroslav 102, 122 Komm (Khom), Hynek 10, 34, 36, 95, 98, 104—106 Kosák, Michal 46, 110—112, 114, 116 Králík, Oldřich 30, 41, 42, 47—51, 65, 67—69, 74, 79, 90, 92, 118 Krčma, František 10, 20, 23—25, 42, 46—48, 61, 79, 87, 90, 97, 98, 106, 108, 112—116, 124 Krejčí, Karel 10 Kronbauer, Rudolf Jaroslav 23 Krouská, Libuše 43, 136 Krouská, Miroslava 43, 44, 136 Krouská roz. Vinařická, Aloisie 34 Krouský, Jan Nepomuk 34, 36—43, 49, 57, 80, 133—135, 139 Krouský, Jiří 39, 42, 47 Krouský, Josef Vojtěch 34, 36, 39, 51 Krouský, Karel (syn J. N. Krouského) 36, 57, 139 Krouský, Karel (20. století) 42—46, 136 Krouští, rodina 34, 36, 37, 39, 40, 42—47, 49, 57, 139 Krumphanzl, Robert 122 Kumr, Václav (Kummer, Wenzel) 82, 83 Kuncová, Julie 102 L Lešikar, Miloš 12 Loužil, Jaromír 108 M Mach, Václav 57, 91, 140 Mácha, Jan 11 Mácha, Michal 29, 37—41, 49, 50, 57, 107, 133, 134, 140

Malý, Jaromír 102 Matina, Vincenc Jan 14 Mattuška, Alois 108 Mauserová, Renata 102 Menzel, Wolfgang 18 Michl, Josef Václav Justin 11, 93 Mikuláš I. Pavlovič RomanovHolstein-Gottorp 94 Morawetz, Richard 23 Musialek, J. 46 Musilová, Václava 29, 55—58 N Nebeský, Václav Bolemír 37, 38, 41, 57, 139 Němcová, Božena 104 Neureutter, Martin 11, 92, 93, 95, 98, 100 Novák, Arne 114 Novák, Bohumil 114 Novotná, Miroslava 52 O Oberpfalcer, František viz Jílek, František Otruba, Mojmír 47, 119—122 Otto, Jan 105 P Palacký, František 23 Panáček, Josef 26, 37, 41, 43—46, 82, 83, 88, 89, 133—135 Pancíř z Klučku, Jan 82 Paulusová, Hana 53 Pavlíček, Tomáš 104, 115 Pohorský, Miloš 25, 33, 47, 61, 120, 121, 123 Píša, Petr 15, 16, 34, 61, 65, 70, 93, 94, 96, 97, 107 Pleskalová, Jana 74 Pokorný, Martin Z. 8 Polák, Karel 114 Pražák, Albert 84, 87

162

163

Pražák, Emil 95 Pražák, Josef Václav 44, 45, 136 Pražáková roz. Krouská, Libuše 136 Preisler, Karel 42, 46 Prokop, Dušan 25, 26 Přibil, Marek 10, 15, 18, 25, 102 R Rieger, František Ladislav 57, 108, 140 Rychnovská, Lucie 74 S Sabina, Karel 18, 39—41, 43, 49, 57, 59, 88, 91—96, 107, 108, 133—136, 139 Sandtner, František Eduard 40 Sedláček, Miloslav 75 Seidlitz, Julius viz Jeitteles, Isaak Sekanina, František 102, 111, 112 Selucká, Markéta 110, 122 Sgallová, Květa 78 Schiffner, Hynek (Ignaz) 82, 83 Schirndinger von Schirnding, Ferdinand Leopold 18 Schulz, Ferdinand 57, 80, 140 Schwarz, Josef 103 Skřeček, Rudolf 20, 21, 23—25, 28, 29, 32, 46, 59, 87, 89, 90, 92, 117—120 Skřivan, Heřman 15, 97 Slánský, Rudolf 45 Smrkovský, Josef 43—45, 135 Soukopová, Marta 47, 61, 91, 110, 122 Spurný, Jan 9, 11, 13, 51, 68, 98, 133 Stejskal, Josef 15, 102, 115 Stich, Alexandr 74, 105, 106 Strejček, Ferdinand 40—43, 47, 133—136 Strejčková, Albína 43, 136

Š Šafařík, Pavel Josef 11 Šafránek, Jan 34, 36—39, 49, 51, 133 Šeba, Vojtěch 115 Šefčík, Ondřej 74 Šilhová, Daniela 29, 55, 56 Šimáček, Bohuslav 37, 38 Šimáček, František 37, 38, 109 Šimák, Antonín 55, 98 Šimák, Josef Vítězslav 39, 40, 133 Šmejkal, Václav 13 Šmidt, Vilém 114 Šomková (Schomková), Eleonora (Lori) 83, 87, 91 Šťastný, Jaroslav 23, 110, 111 ze Švamberka, Bohuslav 23 ze Švamberka roz. z Šellen berka, Magdalena 23

V Vašák, Pavel 18, 25, 47, 61—63, 80, 96, 97, 119, 120 Vávrová roz. Sabinová, Eufrozína 139 Veselský, Petr Miloslav 38, 55, 57 Villani, Gustav 25 Villani, Karel Maria Drahotín 25 Vinařický, Karel Alois 34, 37, 39, 41, 57, 139 Víšková, Jarmila 118—120 Vítek, Miloslav 52 Vlček, Jaroslav 111 Voborník, Jan 81, 111, 112, 114 Vodička, Felix 105 Vorlíček, František Ladislav 108 Vyskočil, Albert 105, 113, 114

T Tešnar, Hynek 74 Tietze, Antonín 82 Tomíček, Jan Slavomír 63, 64, 99, 100 Tyl, Josef Kajetán 38, 39, 43, 63, 99, 136, 139

W Wágner, Jaromír 26, 41, 42, 83, 89 Whatman, James 51, 52

U Urválková, Zuzana 42

Jmenný rejstřík

Z Zíbrt, Čeněk 11 Zimmermann, Jan Nepomuk Václav 61, 92, 94—97, 133 Zink, Karel 14, 15

Věcný rejstřík (Rejstřík zahrnuje textové prameny Máchova Máje, paratexty básně a obecně technické pojmy.) cenzura 15, 16, 33, 34, 40, 46, 47, 61, 62, 65, 67, 70, 79, 91—101, 106, 107, 115, 133 dedikace 34, 67, 95, 98, 104—106 dedikační báseň 9, 15—17, 19, 51, 67, 68, 83, 95—98, 104—106, 113—116, 119, 120, 125 deník, verze A (R56) 20, 31—33, 59, 90, 91, 99, 100 deník, verze B (R57) 20, 32, 33, 52, 55, 59, 60, 80, 81, 91, 99—101 druhé vydání Máje (1845) viz T2 chemická analýza 51, 53, 55, 58, 59 KHE (Kritická hybridní edice) 7, 11, 17, 19, 22, 25, 29, 33, 34, 47, 53, 55, 57, 62, 65, 66, 70, 102, 103, 105, 123—125, 129, 130 motto k Máji 9, 104, 105, 120 NM (tzv. Náčrt Máje) 20, 21, 23—30, 32, 46, 56, 72, 75, 83, 86—90, 100, 101, 129 papír 9—15, 48, 51—56, 58, 59, 69, 71, 80, 99 písmoznalectví 29, 49, 51, 55, 56, 58 první vydání Máje (1836) viz T1 překlad Intermezza I do němčiny viz Unser Planet přetisk dedikační básně ve Věnci viz Věnec

164

165

Poznamenání 62, 67, 73, 77, 87, 95, 104, 105, 109, 115, 116, 119, 120 průsvitka 51, 52, 59, 60, 80 R56 viz deník, verze A R57 viz deník, verze B RM (rukopis Máje, R1) 7, 15, 20, 21, 29, 33—59, 65—81, 99—101, 104, 107, 108, 110, 112—117, 121—125, 133—135, 139 sazba 9, 10, 15, 38, 46, 65, 67, 68, 70, 73, 76, 77, 79—81, 98, 101 sazeč 46, 49, 65, 68, 76, 111 tiskař 9, 11, 46, 47, 65, 67, 70, 74, 77, 79, 98, 102, 104, 133 T1 9—15, 17—19, 21—23, 26—28, 30, 32, 38, 46—49, 51, 61, 65—81, 84—86, 99—101, 104, 108—124 T2 42, 61, 74, 75, 104, 105, 107—109 Unser Planet 9, 17—19, 62—64, 100 Věnec 9, 15—17, 19 VM (tzv. Výklad Máje, R14) 7, 18, 20, 55, 59, 61—64, 89, 97, 99, 100, 106, 107 Z (tzv. Zápisník) 18, 20—26, 28, 30, 55, 57, 83, 86—90, 100

Obsah Úvodem: v silovém poli faktů a hypotéz

1. Přehled a popis tištěných pramenů 1.1 První tištěné vydání Máje (T1) 1.2 Další potenciální tištěné prameny z roku 1836

9 9 15

2. Přehled a popis rukopisných pramenů 2.1 Zápisník (Z) 2.2 Tzv. Náčrt Máje (NM — MS) 2.3 Deník z roku 1835 — verze A (R56) a B (R57) 2.4 Rukopis Máje (RM — R1) 2.4.1 Okolnosti nálezu a další historie 2.4.2 Králíkova studie Domnělý autograf Máje 2.4.3 Popis RM. Chemická analýza složení papíru a psacího prostředku 2.4.4 Písmoznalecká expertiza 2.4.5 Atribuce RM 2.5 Tzv. Výklad Máje (VM — R14)

20 20 23 32 33 34 47

3. Komparace T1 a RM 3.1 Vztah RM a T1 3.2 Rozbor oprav v RM a komparace textových odchylek a shod s T1 3.3 Textologický status RM. Shrnutí

65 65

4. Vznik Máje. Stemma pramenů 4.1 Prostředí Máje a souvislost s Máchovými staršími texty 4.2 Datace tzv. Náčrtu Máje a dalších raných pramenů 4.3 Finální textace Máje, cenzurní řízení a okolnosti vydání 4.4 Rukopis a tzv. Výklad Máje. Stemma pramenů

82 82 86 91 99

51 55 58 59

70 79

5. K historii vydávání Máje 5.1 Před nálezem RM: do roku 1916 5.2 Období kritických vydání: do roku 1959 5.3 Období čtenářských vydání: do roku 2015

102 107 112 118

Závěrem

124

Redakční poznámka Přílohy Soupis zkratek Bibliografie Poděkování Soupis vyobrazení Summary Jmenný rejstřík Věcný rejstřík

125 127 141 142 156 157 158 161 165

Michal Charypar

P r a m e n y M á c h o va M á j e Fakta a hypotézy Vydal Ústav pro českou literaturu AV ČR, v. v. i. (Na Florenci 1420/3, 110 00 Praha 1, www.ucl.cas.cz), a Filip Tomáš — Akropolis (5. května 1338/43, 140 00 Praha 4, www.akropolis.info) v roce 2018 jako 379. publikaci nakladatelství Akropolis Redakce a jmenný rejstřík Markéta Ř. Holanová Překlad anglického resumé Melvyn Clarke Grafická úprava a obálka s použitím detailu serigrafie Zdeňka Sýkory ve spolupráci s Lenkou Sýkorovou k bibliofilskému vydání Máje (Praha: Aulos, 2007) Ondřej Fučík Sazba písmem ComeniaSans a NotoSans Stará škola (staraskola.net) Tisk S-TISK Vimperk, s. r. o., Žižkova 448, 385 01 Vimperk Vydání první, 168 stran, TS 12 ISBN 978-80-88069-65-2 (Ústav pro českou literaturu, v. v. i.) ISBN 978-80-88069-66-9 (PDF; Ústav pro českou literaturu, v.v.i.) ISBN 978-80-7470-212-9 (Filip Tomáš — Akropolis) ISBN 978-80-7470-213-6 (PDF; Filip Tomáš — Akropolis) Doporučená cena včetně DPH 199 Kč

ISBN 978-80-7470-212-9

přebal.indd 1

Primárně textologicky zaměřená práce přináší přehled a podrobný popis všech dnes známých rukopisných a tištěných autorských pramenů básnické skladby Karla Hynka Máchy Máj. Báseň (1836). Shromažďuje bohatý faktografický materiál, na jehož základě pak formuluje i další hypotézy týkající se vzniku jednotlivých pramenů a jejich relevance z hlediska vydavatele. Nová zjištění se uvádějí zvláště v souvislosti s klíčovým pramenem, rukopisem Máje, a jeho vztahem k jedinému tištěnému vydání básně za autorova života, a rovněž s tzv. Výkladem Máje. V práci se dále podává kritika některých starších textologických hypotéz spjatých s Máchovou básní, rekonstrukce průběhu jejího vzniku včetně dosud neznámých cenzurních okolností a stručný přehled o dosavadní praxi při vydávání Máje.

Prameny Máchova Máje

Jen velmi málo z toho, co dnes „víme“ o Karlu Hynku Máchovi a jeho nejznámější básni, znamená jisté a nezpochybnitelné poznání. Mnoho si museli badatelé a vydavatelé v minulosti domýšlet, mnoho mohli pouze předpokládat a činili tak někdy způsobem, který není nesporný. Tato hypotetičnost však byla nutná, neboť bez celistvější myšlenkové konstrukce nad rámec toho, co umožňují holá fakta, by editor v daném případě ani nemohl dospět k pragmatickému řešení. Jaký je poměr mezi prvním tištěným vydáním a rukopisem Máje? Který z obou hlavních pramenů má vydavatelskou prioritu? Jaké byly počátky básně, jež si později získala tak zásadní historickou důležitost? Jak probíhala sama formativní práce na tomto literárním díle, o níž nám známé prameny mlčí? Jak vnímat tzv. Výklad Máje, a byl vůbec výkladem? Jak probíhal tiskový proces? Kudy se ubírala a kam směřovala ta ohromná vydavatelská tradice, jejímž vděčným předmětem Máj byl a dosud je? Především těmito otázkami se zabývá knížka Prameny Máchova Máje. Fakta a hypotézy.

Michal Charypar

Mgr. Michal Charypar, Ph.D. (* 1978, Praha) je literární historik specializující se na problematiku české literatury v 19. století. Mezi jeho hlavní profesní zájmy patří literatura českého romantismu a realismu, interpretace básnických a prozaických textů, intertextualita, textologie či literární dějiny. V letech 1997 až 2003 studoval bohemistiku a anglistiku na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, kde v roce 2007 obhájil disertační práci Karel Sabina: „epigon“ a tvůrce (knižně 2010). Mimoto publikoval soubor Máchovské interpretace (2011) a studie v kolektivních kompendiích V obecném zájmu 1 (2015, Michael Wögerbauer a kol.) a Rukopisy královédvorský a zelenohorský. Studie z recepce v umění a kultuře (2018, Dalibor Dobiáš a kol.) a v literárněvědných časopisech. Zabývá se též ediční činností a v letech 2016 až 2018 byl vedoucím projektu vědeckého a čtenářského vydání Máchova Máje v knižnici KHE. Od roku 2010 je členem Ústavu pro českou literaturu AV ČR, v. v. i.

Práce vychází v souvislosti s novým vědeckým a čtenářským vydáním Máchova Máje v Kritické hybridní edici (Ústav pro českou literaturu AV ČR – Akropolis, 2018).

Michal Charypar

Prameny Máchova Máje Fakta a hypotézy

28.08.18 21:46